▼ZAPOJÍŠ SE?▼

▼PROSÍM HLAS▼
-------

REKLAMY

Stín Zla - 8.kapitola - R.A.B. (2.část)

28. února 2008 v 18:14 | Ash |  Stín Zla
2.část... Bohužel kapitolky nějak prodlužuju, takže se mi to nevejde do jednoho článku... Doufám, že se na mě moc nezlobíte...

Harry se zvedl a vytáhl svůj bradavický kufr. Otevřel ho, vyndal z něj modré tričko a převlékl se. Pak sešel dolů a zamířil si to rovnou k Ginny. Ta seděla na zemi u krbu a nepřítomně se do něj koukala.
"Dobrý?"zeptal se Harry, sedl si vedle ní a trochu se k ní naklonil. Ginny nejdřív dělala, že ho nevidí ani neslyší, pak se na něj podívala, vzala ho za rukáv, naklonila se k němu a nadechla se.
"Jo… Už jo…"hlesla a políbila ho.
Harry si vychutnával její sladké polibky, ale stále nemohl zapomenout na to, co se stalo venku s Cho a před chvíli v ložnici s Hermionou.
"Stalo se něco?"zeptala se Ginny, která vycítila, že něco není v pořádku.
"Ne… Všechno je v pohodě."zalhal Harry a trochu uhnul pohledem.
"Harry! Něco se děje…"řekla nekompromisně Ginny.
"No… Víš… Já…"
"Harry! Můžeš na chvíli?"přerušil ho Ron.
"Hned jsem zpátky."obrátil se na Ginny a zmizel na schodišti.
"Díky…"pochválil Rona a poplácal ho po rameni.
Když přišli do ložnice, Ron šel rovnou k oknu a Harry ho následoval.
"Koukej!"ukázal na pozemky, které byli prázdné, ale u jezera ležela Cho. Harry se bezeslova otočil a vyběhl tryskem ven.
"Kam jdeš?"vykřikla na něj Ginny,když probíhal společenskou místností, avšak Harry si jí ani nevšiml.
Když doběhl k Cho sedl si vedle ní a opatrně jí pohladil po zádech.
"Hej!"vykřikla zděšeně a posadila se. Harry se na ní podíval a přitiskl se k ní. Pomalu ale vášnivě jí políbil. Nejdřív se Cho vzpírala, ale Harry ji k sobě tiskl, takže neměla jedinou šanci se odtáhnout, pak si uvědomila, že je to zbytečný a i s vědomím co to může způsobit, ho objala a nechala se líbat.
"Harry dost…"zastavila ho, "radši už jdi."odháněla ho.
Harry jí ještě jednou políbil a pak bezeslova odešel.
"Nic takového se už nikdy nesmí stát! Ani s Cho ani s Hermionou."říkal si sám pro sebe Harry cestou do nebelvírské věže. Když vešel do společenské místnosti, rozhlédl se a pátral pohledem po Ginny. Ta ale nikde nebyla, tak si sedl do křesla a díval se do krbu.
Po chvíli přišel Ron a sedl si naproti Harrymu a koukal na něj.
"Nevíš, kde je Ginny?"zeptal se konečně Harry.
"Vyrazila hned za tebou."divil se Ron. Pak tam přišla Hermiona.
"Kde je Ginny?"zeptala se a sedla si na pohovku. Na Harryho se nepodívala, protože se styděla za to, že se spolu líbali, i když Harry chodí s Ginny.
"Nevím… Zrovna to tady s Harrym řešíme, viď."podotkl Ron a tázavě se podíval na Harryho, který se upřeně koukal do okna.
"Co?"otočil se Harry a dělal, že je neslyšel.
"No, že řešíme, kde je ségra."vysvětlil mu znova Ron.
"No… Nevíme, kde je…"vykoktal Harry a poprvé od té doby co přišla, se podíval na Hermionu.
"Ty nevíš, kde by mohla být?"zeptal se Harry a upřeně se podíval na Hermionu. Ta věděla, že je neslušné mluvit k někomu a nekoukat se na něj.
"Nevim… Možná zkus astronomickou věž…"navrhla a ihned uhla pohledem. Harry na nic nečekal, vstal a vyrazil.
Když tam docházel, slyšel Ginnin pláč.
"Co ti je?"zeptal se Harry provinile.
"Nech mě!"vyštěkla a sklopila hlavu. Harry si sedl vedle ní a chtěl jí obejmout, jenže Ginny vstala a založila ruce.
"Myslíš, že se od tebe nechám objímat, když se líbáš s jinou! Proč zrovna s Cho? Teď, když se z nás staly kamarádky!"vyčítala mu Ginny.
"Prosím… Odpusť mi to."žadonil Harry a šel jí obejmout.
"Myslíš, že to půjde?"vzlykala.
"Prosím…"snažil se Harry. Potom se trochu odtáhl a něžně jí políbil. Ginny se mu vrhla okolo krku.
"Dobře… Naposledy ti něco takového odpouštím."řekla a podívala se na něj přísnýma očima. Pak chtěla odejít.
"Ginny!"vykřikl na Ginny, která otevírala dveře. Ginny se k němu vrátila a tázavě se na něj podívala.
"Víš… Já… Chtěl bych ti říct, že…… že, ten polibek nebyl první. Poprvé jsme se líbali, když jsem se dozvěděl, že jí zemřela máma."přiznal se Harry a uvědomoval si, že může Ginny ztratit navždy. Ginny se na něj podívala a začala plakat.
"Jak si mohl?!"hlesla a postavila se k ochozu astronomické věže.
"A taky, když si mě poslala převléknout si tričko, tak jsem proti její vůli políbil i Hermionu."vyhrkl provinile. Ginny to moc bolelo, ale nemohla se zmoct na jediné slovo.
"Neříkej to prosím Ronovi. Nenáviděl by mě."poprosil Harry.
"Neboj! Ronovi to neřeknu! Nechci mu zkazit život, tak jako si to udělal ty mě! A zrovna Hermionu sis mohl odpustit!"vyštěkla na něj Ginny.
"Ginny…"křičel za ní, když okolo něj proběhla a seběhla dolů.
"Já sem takovej pitomec!"řekl si sám pro sebe Harry a litoval toho, že se vůbec do Bradavic vrátil.
Mezitím Ginny doběhla do její a Hermioniny ložnice. Tam se sesypala v slzách na postel. Najednou se otevřely dveře a do pokoje vešla Hermiona.
"Jak si mi to mohla udělat?"vyjela na ní Ginny a probodla jí pohledem.
"Ginny… Já jsem nechtěla… Prosím, vynech z toho Rona."omlouvala se Hermiona začala plakat taky.
"Neboj se… Ronovi to neřeknu, protože mu nechci zničit život, jako mi to udělal Harry."vzlykala Ginny.
"Ginny… Harry ti nechtěl ublížit."chtěla se ho zastat Hermiona.
"Ale ublížil mi…"pokračovala Ginny a otírala si obrovské slzy, které jí stékaly po tváři.
Když se trochu uklidnila, zvedla se a sešla dolů do společenské místnosti.
"Můžeš?"zeptala se Harryho a otírala si oči.
Harry nepatrně přikývl a vyrazil za Ginny,která procházela obrazem Buclaté dámy. Mířila k jezeru. Tam si sedla do vlhké trávy a Harry se posadil naproti ní.
"Jsem ráda, že si mi to řekl."hlesla smutně a do očí jí vyhrkly slzy. " To co si udělal, mě hodně bolí… Nedokážeš si představit jak."pokračovala dál. "Zkusím ti to odpustit."řekla nakonec Ginny a povalila Harryho do trávy.
"MILUJU TĚ!"zašeptal Harry.
"I když jsi pořádnej mizera tak já tebe taky."usmála se Ginny a posadila se zpátky na trávník.
"Slibuju, že už nikdy nic takového neudělám."oplatil úsměv Harry a sedl si také. Chvíli tam seděli a koukali si navzájem do očí. Ginny si pomalu lehla a nepřestávala se dívat do Harryho nádherně smaragdových očí. Harry se trochu naklonil a pohladil Ginny po její jemné tváři. Po chvíli se začali líbat. Nejprve opatrně, ale pak divoce a vášnivě. Vůbec jim nevadilo, že je pozorují desítky studentů. Potom se přesunuli ke staré vrbě, kde se Harry posadil tak, aby se mohla Ginny o něj opřít. Harry jí vzal za ruce a objal jí. Ginny jen přesunula jejich ruce na její břicho a podívala se na něj.
"Támhle je Křivonožka!"šeptla po chvíli Ginny a ukázala k hradu.
"Hned jsem zpátky."řekl Harry a vyrazil směrem ke Křivonožkovi. Když ho konečně chytl, vrátil se s ním k Ginny, podal jí ho a sedl si, tak jak seděl před tím. Křivonožka si udělal pohodlí na Ginnině břiše a usnul. Harry s Ginny tam zůstali sedět a povídali si.
Na večer se u hradu objevila Hermiona a za ní se hnal Ron. Byla skleslá a dívala se do země. Pak si Ron všiml sestry a Harryho, ukázal na ně a Hermiona vzhlédla. Okamžitě se k nim rozběhla.
"Křivonožko! Měla jsem o tebe strach."hlesla šťastně Hermiona a opatrně si ho vzala. Mezitím přišel Ron a sedl si vedle ní.
"Celý den jsem ho neviděla. Myslela jsem, že se mu něco stalo."pokračovala, usmívala se a hladila zrzavého kocoura po zádech.
"Říkal jsem ti, že se najde."popichoval jí Ron.
Hermioně vyhrkly slzy do očí, zvedla se a odešla. Ginny se podívala na Rona a postavila se.
"Jdu za ní."šeptla Harrymu a vyrazila za Hermionou.
"Vůně jahod."oznámila heslo Buclaté dámě.
Potom vešla do společenské místnosti a rozhlédla. Uviděla Hermionu, jak sedí u okna a je schoulená.
"Co se děje?"zeptala se jí Ginny a sedla si vedle ní.
"S Ronem jsme se nedávno pohádali a rozešli jsme se…"hlesla Hermiona. Ginny zvedla obočí a pohladila Hermionu jemně po zádech.
"Jenže teď mě pořád něčím provokuje nebo má přihlouplý narážky."pokračovala dál nešťastná Hermiona.
"Třeba ti tím chce dát najevo, že má o tebe pořád zájem." namítla Ginny. Hermiona pronesla jen tiché "hmm" a odešla do ložnice. Ginny tam chvíli seděla, pak se zvedla a odešla do knihovny, kam jí to už dlouho táhlo.
"Dobrý den."pozdravila slušně knihovnici a zasedla k jednomu regálu, který byl plný malých knih. Sáhla po jedné červené knížce. Tu tam, ale hned vrátila, protože její pozornost upoutala malá, hnědá, stará a ošuntělá kniha, tu otevřela a začala v ní listovat. Najednou na zemi zahlédla malý kousek pergamenu. Zvedla ho a rozložila ho.
"Regulus A. Black?"zeptala se sama sebe překvapeně, když rozluštila nápis.
Pergamen sevřela v dlani, zavřela hnědou knihu a vyrazila ven z knihovny.
"Kam jdeš s tou knihou?"vykřikla na ní madame Pinceová, když vyběhla ven.
"Hned jí vrátím!"otočila se Ginny a zastavila.
"To ne, děvče! Okamžitě se vrať!"ječela knihovnice.
Ginny vyrazila zpět. Nasupeně sjela knihovnici vražedným pohledem.
"Kdy jí přijdeš vrátit?"zeptala se jí už v klidu madame Pinceová.
"No… Já nevím…"vykoktala ze sebe Ginny a podívala se do země.
"Tak jí přijď vrátit za týden."navrhla nakonec knihovnice.
"Děkuju."vyhrkla ze sebe Ginny, která ještě pořád svírala malý kousek pergamenu. Pak se otočila a tryskem vyběhla ven k jezeru.
Když tam přiběhla, vtiskla Harrymu pergamen do ruky, sedla si na trávník a lapala po dechu.
"Regulus A. Black?"zeptal se nechápavě Ron, který se kouknul do pergamenu a nic nepochopil.
"Ronalde! Zaprvé to nebylo pro tebe a zadruhé, jestli tě to tak moc zajímá…… R. A. B.!!!"vyštěkla udýchaně Ginny.
"Kde si to našla?"promluvil konečně Harry.
"Asi to vypadlo z téhle knížky."odpověděla pohotově Ginny a podala mu jí. Harry si jí vzal a začal v ní listovat. Pak jí zavřel a položil jí před sebe na trávník.
"Co si našel?"vyptávala se nedočkavě Ginny.
"Ani zmínka…"řekl Harry. Ginny potichu hlesla a smutně se podívala na knížku, která ležela mezi ní a Harrym.
"Pojď sem. Pomohla si mi."řekl Harry a podal jí ruku. Ginny se za ní chytla a Harry si jí opatrně přitáhl. Pak jí políbil.
"Půjdeme to říct Hermioně, ne?"navrhl Ron.
"Jdeme… Mohla by nám něco říct."souhlasila Ginny. Všichni tři pak vyrazili do nebelvírské věže.
"Hermi!"vykřikla Ginny, když vešli do společenské místnosti.
"Už jdu."slyšeli jak na ně Hermiona volá ze schodů. Ginny nastavila ruku a Harry jí předal pergamen. Ta ho dala Hermioně a čekala, co se bude dít.
"R. A. B."oznámila Hermiona a podívala se na všechny tři. Harry jen souhlasně přikývl.
"Harry… Regulus A. BLACK!"zdůraznila Hermiona příjmení, pro ně zatím neznámého muže. Harry souhlasně přikývl a podíval se na Ginny, která se usmívala. Najednou se ale Hermiona vrazila pergamen Harrymu do ruky a zamířila ven z nebelvírské věže. Všichni tři se na sebe tázavě podívali, ale nechali Hermionu.
"Asi ví, co dělá."namítla Ginny a sedla si k Harrymu do klína.
Po dvaceti minutách se Hermiona konečně vrátila a vrazila Harrymu do ruky další kus pergamenu.
Harry ho otevřel a vzhlédl.
"Kde si to vzala?"vytřeštil oči na Hermionu.
"Byla jsem za McGonagallovou. Trvalo mi docela dlouho, než mi něco řekla."řekla Hermiona a sedla si na pohovku. Ginny se usmála a podívala se na Harryho. "Můžu?"poprosila ho a podívala se na pergamen, který Harry držel složený v ruce. Harry jí ho podal a Ginny začala číst poznámky, které si Hermiona zapsala.
"To je všechno?"vzhlédl Ron k Hermioně. Ta se zvedla a odešla pryč.
"Ty jsi fakt pitomec!"seřvala ho Giny a zvedl se z křesla.
"Alespoň něco udělala! Ne, jako ty!"zastávala se Ginny kamarádky. Pak se otočila a vyrazila do ložnice.
Když otevřela dveře, rozhlédla se po místnosti a pohledem se zastavila u okna, kde stála Hermiona, v náručí svírala Křivonožku a hořce plakala.
"Hermi… Nebreč."snažila se jí uklidnit Ginny.
"Ron je pitomec."pokračovala dál, avšak Hermiona jen zakroutila hlavou a z očí se jí valily záplavy slz.
"Ale je. Nic neudělal a má připomínky k naší práci."nenechala se obměkčit Ginny. Náhle se otevřely dveře a v nich stál Ron.
"Zmizni!"vyjela na něj sestra.
"Já… Chtěl bych se vám omluvit. Poslední dobou mám špatnou náladu."řekl Ron a omluvně se na obě dívky podíval. Ginny se na něj pohrdavě koukala a probodávala ho pohledem, ale Hermiona položila Křivonožku na postel a vrhla se mu okolo krku. Ginny jen nechápavě zakroutila hlavou, obešla je a zamířila do společenské místnosti zpátky k Harrymu.
"Ronald je fakt pitomec!"stěžovala si Ginny, hned potom co si sedla k Harrymu.
"Vůbec si neváží mojí ani Hermioniný práce."dodala smutně.
"On si jí možná neváží, ale já ano. Hodně jste mi pomohly."chlácholil jí Harry.
"Kam si dal ten pergamen?"zeptala se ho Ginny.
"Mám ho v kapse."odpověděl pohotově, vyndal ho z kapsy a podal jí ho.
"Díky."mrkla na něj Ginny a zamířila ven z věže.
Šla do knihovny. Ihned jak vešla, zamířila k madame Pinceové.
"Dobrý den. Sháním informace o Regulusovi Blackovi."vychrlila Ginny.
"Takové informace vám nesmím podat. A navíc netuším, kde jste se o něm dozvěděla."bránila se knihovnice.
"Prosím… Je to důležité."naléhala Ginny a prosebně vzhlédla.
"Musíte mít zvláštní povolení od ředitelky."odpověděla nekompromisně madame Pinceová. Ginny na nic nečekala a bez jediného slova vyběhla z knihovny.
"Paní profesorko, potřebuji písemné svolení pro madame Pinceovou. Chci získat informace o Regulusovi Blackovi. Je to pro Harryho."vysvětlila Ginny svou návštěvu.
"Ale s něčím podobným tu byla za mnou slečna Grangerová."namítla profesorka.
"Prosím…"žadonila Ginny. Ředitelka vytáhla ze stolu kus pergamenu a rychle na něj napsala povolení, pak ho stočila, zapečetila a podala ho dívce.
"Děkuji."vyhrkla slušně Ginny a zmizela za dveřmi.
Když doběhla do knihovny, položila svitek na stůl před knihovnici.
"Pojď se mnou."vzhlédla k ní madame Pinceová, když si přečetla povolení a zamířila do oddělení s omezeným přístupem. Hned jak vešli, zabočili doleva a došli až úplně nakonec dlouhé, úzké uličky. Knihovnice se rozhlédla po vysokém, černém regálu. Natáhla se, vyndala malou červenou knížku a podala jí Ginny.
"Tak pojď!"vyzvala ji netrpělivě madame Pinceová. Ginny vyběhla ven a knihovnice zamkla oddělení s omezeným přístupem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ginnouš ginnouš | Web | 3. března 2008 v 17:57 | Reagovat

Já bych to tomu sukničkáři neodpustila!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama