▼ZAPOJÍŠ SE?▼

▼PROSÍM HLAS▼
-------

REKLAMY

Stín Zla - 6.kapitola - Poprvé

20. února 2008 v 20:31 | Ash |  Stín Zla
Pokřačování Stínu Zla...

Když se Ginny konečně uzdravila, šel Harry do Brumbálovy pracovny. Hned jak přišel do kruhové místnosti, všiml si, že tam chybí Moudrý klobouk. Dál to, ale neřešil a přešel k obrazu zesnulého ředitele.
Před obědem se rozloučil s obrazem profesora Brumbála a vyrazil do Velké síně. Myslel si, že už tam Ginny bude. Ale nebyla.
"Deane, neviděl si Ginny?" zeptal se Harry nejistě.
"Ne… Nebyla tady ani ona ani Ron s Hermionou."odpověděl Dean nechápavě.
"Tak dík."křikl na něj Harry z dálky, který utíkal do ložnice.
"Vůně jahod."vyštěkl heslo na Buclatou dámu. Ve společenské místnosti seděl akorát Ron a Nevill a o něčem diskutovali.
"Ahoj. Neviděli jste Ginny?"zeptal se jich Harry.
"Ne. Ale Hermiona šla na dívčí záchodky za Uršulou."odpověděl Ron a věnoval se dál diskusi s Nevillem.
Harry jen přikývl, ale netušil, proč mu Ron vykládá kde je Hermiona, když se ptal na Ginny. Když vtrhl do ložnice, probudil Ginny.
"Jé… Promiň, to jsem nechtěl. Akorát jsem tě nemoh najít, tak jsem trochu… Zpanikařil."omluvil se Harry a šel Ginny políbit.
Ta se ale jen posunula, aby udělala Harrymu vedle sebe místo. Pak obešla postel a šla zamknout dveře. Když se vrátila do postele, políbila Harryho.
"Chci, abys byl první."zašeptala Harrymu do ucha. Harry trochu zaváhal. Doufal, že uslyší tato slova právě z Ginniných úst. Dál se nechali unášet svou nezkrotnou láskou. Strávili spolu celé 2 hodiny.
Pak se ale někdo začal dobývat do ložnice. Ginny vstala a Harryho políbila. Potom se chytli za ruce a šli odemknout dveře. Kdo jiný za nimi mohl být než Ron.
"Ronalde!"vyštěkla Ginny a probodla ho pohledem.
Ron jen povytáhl nechápavě obočí. Harry jí táhl dolů do společenské místnosti, kde seděla Hermiona a psala esej na obranu proti černé magii.
"Ahoj."pozdravila ji Ginny a přitiskla se s úsměvem k Harrymu.
"Ahoj… Co se děje, že máte tak dobrou náladu?"ptala se Hermiona zvědavě, protože jí na psaní dlouhé eseje pro Lupina nepřipadalo nic vtipného.
"To je tajemství."řekl Harry, který si právě sedal do křesla naproti ní a do klína se mu posadila Ginny a objala ho okolo krku.
"Hej!"žadonila Hermiona.
Ginny se na ní významně podívala a udělala pár grimas.
"Fakt?"nemohla uvěřit Hermiona. Ginny přikývla a letmo políbila Harryho.
"Už vím, kam půjdu pro další viteál."promluvil Harry po chvíli ticha.
"Kam?"zeptala se obě děvčata najednou.
"Musim zpět do Tajemné komnaty."odpověděl a tím zaskočil Ginny.
"Sám nepůjdeš. Půjdem s tebou."rozhodla Hermiona.
"Ne! Musim tam jít sám. Nemůžu přece ohrožovat ještě jiný život než svůj. Podívej se, jak to dopadlo s Brumbálem."odporoval Harry.
"Nepustím tě!"vykřikla Ginny.
"Ginny musíš. Svým životem zachráním tisíce jiných!"řekl tiše Harry.
"Ale…"nedořekla Ginny, protože jí přes záplavu slz nebylo rozumět.
"Klid……"snažil se jí uklidnit.
"Jak mám být klidná, když tu mluvíš o své vlastní smrti."vyštěkla na Harryho. Harry jí objal a přitiskl si jí na hrudník. Ginny stále plakala a třásla se.
"Ginny. Pojď. Půjdem se projít."snažila se odvést řeč Hermiona.
"Hermiono… Můžeš nás nechat o samotě?"poprosila jí Ginny.
Hermi se bezeslova zvedla a odešla nahoru.
"Harry nenechám tě jít samotného. Půjdu s tebou i za cenu smrti. Radši zemřu, než kdybych měla žít bez tebe."vykoktala ze sebe Ginny.
"Tohle neříkej."poprosil jí Harry.
"Půjdeme s tebou! Budeme ti moct pomoc."nenechala se obměkčit.
"Dobře… Vydám se tam za týden."ustoupil nakonec Harry.
Ginny se usmála a políbila ho. Potom se zvedla a odešla do ložnice. Harry tam chvíli seděl a přemýšlel o tom kolik životů, teď zbytečně ohrožuje.
"Všechno jsem slyšel."promluvil Ron ze schodů.
"Pomůžeme ti, ať nás to bude stát cokoli!"nevzdával to.
"Dík… Ginny má pravdu."uznal Harry.
"Hele je pravda co mi řekla Hermiona?"zeptala se Ron zvědavě.
"To bys chtěl vědět viď!"ušklíbl se Harry.
"Je to moje ségra!"snažil se Ronald najít nějaký důvod, aby se to dozvěděl.
"Najednou! Jindy se k ní nehlásíš."posmíval se Harry.
"To ani nejde… Je mi tak podobná, že se to nedá, přehlídnou."hlesl Ron a usmál se. "Je to teda pravda nebo ne?!"ptal se netrpělivě.
"A když ti řeknu, že jo?"řekl Harry tu nádhernou pravdu.
"Tak to je hustý."vytřeštil oči Ron.
Harry jen nechápavě zakroutil hlavou a šel za Ginny. Našel ji na Hermionině posteli, jak leží obličejem do polštáře.
"Proč zase pláčeš?"zeptal se jí Harry, když k ní přišel.
"Teprve mi dochází, že o tebe můžu přijít. Navždy."
"Ale Ginny. Pojď sem."objal jí Harry a teprve teď si uvědomil, jak moc jí tím asi ublížil.
"Nechtěl jsem… To říct tak jak sem to řekl."omlouval se.
"Nech mě prosím. Jdu se prospat."oznámila Harrymu Ginny a ihned si lehla. Harry jí políbil a sešel dolů do společenské místnosti, kde seděla Hermiona.
"Co se stalo?"zeptala se ho, když viděla jak se tváří.
"Ginny má o mě zbytečně strach."odpověděl Harry smutně.
"Asi si to neměl říkat před ní."poznamenala Hermiona, i když věděla, že to Harry ví taky.
"Hmm… Asi ne."souhlasil a podíval se do ohně.
"Kdyby tady byl Brumbál a Sirius určitě by mi poradili."řekl Harry a zamířil svůj pohled na balkon, kde stála Ginny.
"Ty nespíš?"zeptal se Harry, poněkud hloupě.
"Ne… Vždycky, když zavřu oči, vybaví se mi jeho tvář."odpověděla Ginny a sešla dolů k Harrymu.
"Tak… Já půjdu."oznámila Hermiona, když viděla jak se Ginny tváří.
"Tak pojď, budem spát tady. Zůstanu tady u tebe, abys věděla, že sem v pořádku."navrhl jí Harry.
"Jenže já neusnu!"vyštěkla podrážděně.
"Tak se půjdeme projít a pak zajdem k Hagridovi." zkusil Harry druhou nabídku a doufal, že jí Ginny přijme.
"Tak jdem." Rozhodla se po dlouhém přemýšlení Ginny.
Jejich procházka smiřovala samozřejmě k jezeru pod jejich oblíbenou, starou vrbu.
Tam si sedli a probírali cestu do Tajemné komnaty. Když se začalo stmívat, vyrazili k Hagridovi.
"Od kdy Hagrid nesvítí?"zeptala se Ginny, když docházeli k boudě.
"Nevím, třeba je vzadu."tipoval Harry.
"Hagride? Jsi doma?"křičel Harry u dveří. Když se nic neozývalo, usoudili, že jel do Londýna, nakoupit v Příčné, jídlo, pro svoje příšerky.
"Tak pojď. Jdeme do věže."řekl Harry a chytil Ginny za ruku.
Když vešli do hradu, zamířili si to rovnou do nebelvírské společenské místnosti. "Dojdu si ještě na záchod."oznámila Harrymu Ginny.
"Půjdu s tebou a počkám venku. Nenechám tě tady večer chodit samotnou!"rozhodl nekompromisně Harry.
Po deseti minutách už byli na cestě do ložnice.
"Jsem unavená. Půjdu spát."omluvila se Ginny.
"Můžu jít s tebou?"zeptal se Harry, i když jindy by se neptal.
"Že se ptáš."odpověděla Ginny a vyrazila pomalým krokem do ložnice.
"Za chvíli přijdu… Ještě budu chvíli tady. Tak dobrou - miluju tě."řekl Harry a poslal jí vzduchem polibek. Ginny se ale trochu zamračila, přišla ke křeslu, ve kterém seděl Harry. Ten se na ní podíval tázavým pohledem. Ginny se trochu shýbla a políbila Harryho. Pak se otočila a vyrazila do postele. Harry tam seděl asi 20 minut a přemýšlel o viteálu, který bude muset zničit. Co to ale bude, to ho nenapadlo… A tak se pomalu odšoural do ložnice za Ginny.
"Ginny? Ty ještě nespíš?"ptal se udiveně Harry.
"Nechtělo se mi ještě spát, a tak čekám na tebe."odpověděla a podala Harrymu ruku. Ten po ní sáhl a Ginny si ho přitáhla k sobě. Potom si lehli těsně vedle sebe a usnuli.
"Harry, vstávej! Zaspali jsme!"vzbudil Harryho ráno Ginnin hlas.
"Nech mě spát. Jen 10 minut…" žadonil Harry. Ginny jen pokrčila ramena, lehla si zpátky do postele a šla ještě spát. Nespali, ale ani těch deset minut, které si Harry vyprosil, protože je vzbudil Hermionin křik: "Rone, Ginny, Harry!!! Vstávejte, zaspali jste." Harry s Ginny se na sebe podívali a usmáli se.
"Už jdeme."zavolala Ginny a šla se do pokoje převléknout. Samozřejmě jí to trvalo nejdéle. Musela se totiž slušivé oblíknout a jemně se nalíčit. Když sešla dolů, všichni už nervózně čekali. Harry se zvedl a šel k ní.
"Pojďte!"vykřikla netrpělivě Hermiona.
"Jděte napřed. Doženeme vás."vyhnal je Harry. Hned jak odešli, přitiskl si Ginny k sobě a něžně jí objal.
"Jsi nádherná. Moc ti to sluší."pochválil jí a políbil jí.
"Už pojďme, víš, že Prýtová nemá ráda, když jdeme pozdě. A myslim, že úplně stačí, že už takhle jdeme o 15 minut déle."řekla Ginny a oba dva se vydali do skleníku. Cestou, jak slíbili, dohnali Rona s Hermionou.
Když došli do skleníku, byla hodina v plném proudu.
"Kde jste byli?!"vyštěkla profesorka.
"Prosím mohla byste nám to prominout? Zaspali jsme."hlesla omluvným hlasem za všechny Hermiona.
"No, pro jednou se nic neděje. Ale ať už se to neopakuje. Teď udělejte dvojice a dojděte si do támhle toho skleníku pro tuhle rostlinu. Každá dvojice musí mít minimálně 100ml jejího mléka."ukončila svůj monolog profesorka a šla obcházet studenty. Dvojice byli jasné - Ron, Hermiona a Harry s Ginny. Hodina probíhala v klidu. Stihli dokonce i úkol, který dostali od profesorky. Hned po bylinkářství šli na dvouhodinovku obrany proti černé magii.
"To byla nuda."hlesla Ginny, když šli přes pozemky do hradu.
"Teď to bude lepší."slíbil Harry a vzal jí za ruku. Když přišli do učebny, zasedli do posledních lavic, které byly v tmavém koutě místnosti. Hermiona ale vzala Rona za rukáv a táhla ho jinam, aby měl Harry s Ginny trochu soukromí. Když vešel profesor Lupin, postavil se ke katedře a začal vysvětlovat láku. Po čtvrt hodině už se Harry i Ginny nudili, tak si k sobě přisedli, a protože na ně nebylo vidět, začali se líbat. Svět kolem sebe nevnímali. Pak je ale vyrušil hlas pobaveného profesora: "Ehm, Ehm…"pronesl profesor. "Nechte si to na jindy."šeptl, aby to nikdo jiný neslyšel.
"Promiňte."omluvil se Harry a objal Ginny, která byla rudá jako rajče.
"Slečno… Nemusíte se červenat. Mně se to stalo kolikrát. Hodina nás nebavila, tak jsme se zabavili sami…"uklidňoval jí Lupin.
"Přečtěte si tu kapitolu na stranách 33-37 a potichu se vytraťte."šeptl ještě profesor a šel dál kontrolovat ostatní studenty.
"To si dělá srandu, ne?!"zeptala se nevěřícně Ginny.
"No… Nevypadal, že by vtipkoval."odpověděl Harry a políbil jí. Když si přečetli kapitolu, zvedli se a odešli. Nikdo si jich nevšiml, protože byli v poslední lavici a navíc ve tmě. Hned jak vyšli ze třídy, zamířili si to nebelvírské věže, odkud se přesunuli do ložnice.
Věděli, že tam jsou sami a tak se ani nezamykali. Lehli si do postele a líbali se. Oba dva to chtěli a tak se nechali unést svou vášní. Když slyšeli zvonit zvonek, který ohlašoval konec hodiny, leželi vedle sebe v láskyplném objetí.
"To byla ta nejlepší hodina obrany!"smála se Ginny.
Potom ale vletěl do ložnice Ron.
"Kde jste sakra byli?!"vykřikl naštvaně.
"Tady!"odpověděla mu Ginny s úšklebkem ve tváři.
"Tak vy jste tady a my tam nudou umíráme!"supěl naštvaně Ronald.
"Klídek… Dej si odchod, my za chvíli přijdem."vyhodila ho Ginny.
Jen co zavřel dveře, začali se oba dva smát.
"Tak jdem?"zeptal se po necelých deseti minutách Harry.
Ginny jen přikývla a oba sešli do společenské místnosti, která byla prázdná.
Pak vyrazili k Hagridovi, se kterým měli mít hodinu péče o kouzelné tvory. Nikdo tam ale ještě nebyl, a tak zaklepali na dveře dřevěného srubu. Když jim přišel otevřít dveře přátelský obr, pozdravili ho a on je pozval na čaj.
"Už budeme muset jít. Za chvíli začíná hodina."oznámil Hagrid asi po deseti minutách a vyšel před domek. Harry s Ginny se zvedli a ruku v ruce šli ven. Po hodině odešli všichni zpátky do hradu.
Po dvaceti minutách odpočinku, se vydali na zbytek vyučovacích hodin. Když jim konečně skončilo přeměňování, Harry s Ginny se vytratili a nechali Rona a Hermionu ve společenské místnosti samotný. V ložnici vzal Harry svůj neviditelný plášť a neslyšně prošli okolo Rona a Hermiony, kteří se spolu líbali.
Když dosedli jako obvykle pod starou vrbu, Ginny položila hlavu na Harryho rameno. Harry jí objal a začali si povídat. Najednou se z lesa vynořilo tak deset Smrtijedů.
"Harry…"zašeptala Ginny a naprázdno polkla.
"Pss… Schováme se pod plášť a půjdem za McGonagallovou." snažil se jí Harry uklidnit.
Nakonec se jim podařilo utéct, aniž by smrtijedi něco zaregistrovali. Když vešli do hradu, Ginny ze sebe shodila plášť, sedla si na zem, opřela se o zeď a začala plakat.
"Jsem strašná!!! Ze všeho mám strach!"kritizovala se.
"Ne… Jsi úžasná, akorát si musíš zvyknout."řekl Harry, opatrně jí zvedl ze země a přitiskl si jí k sobě. Chvíli tam stáli, aby se Ginny mohla uklidnit. Potom vyrazili za profesorkou.
"Dobrý den. U jezera jsme viděli asi deset smrtijedů."vychrlil ze sebe Harry.
"Děkuji… Nahlásím to a budeme to řešit. Teď se vraťte v klidu na kolej a nikomu to neříkejte." řekla profesorka.
Harry a Ginny se otočili a vyrazili do věže. Když vešli do společenské místnosti, zahlédli Hermionu, jak leží na pohovce zády k Ronovi a ten jí objímá. Harry i Ginny jen prošli okolo a ani si jich moc nevšímali. V ložnici se lehli na postel a těsně vedle sebe usnuli.
Když se večer vracel Ron, neudržel dveře a ty kvůli průvanu práskly. Samozřejmě probudili jak Harryho, tak Ginny, kteří se nakonec zvedli a odešli dolů do společenské místnosti. Harry si sedl na pohovku a Ginny vedle něj. Chvíli si tam jen tak povídali si. Potom si ale Ginny lehla a položila mu hlavu na kolena.
"Počkej chvíli."řekl Harry, hodil pravou nohu nahoru a pravým ramenem se opřel o opěradlo. Ginny si s radostí sedla a položila mu hlavu na hrudník.
"Bude to pohodlnější."usmál se Harry a pohladil jí po dlouhých, zrzavých vlasech.
"Nevadí ti, že budu spát? Jsem strašně unavená."zeptala se Ginny a zavřela oči.
"Jasně, že ne. Jen se vyspi."odpověděl Harry a sám si opřel hlavu o opěradlo. Potom oba usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ginny Potter Ginny Potter | E-mail | Web | 21. února 2008 v 9:42 | Reagovat

super..je to ta naj poviedka aku som zatial čítala :o)

2 ginnouš ginnouš | Web | 21. února 2008 v 17:56 | Reagovat

Krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama